1. Proč chceme, aby děti spaly blízko nás

Je to tak, spánek je naše biologická potřeba. Bez spánku nemůžeme fungovat, nemůžeme bez něj žít. Spánek je něco, co naše tělo vyvolá, když k tomu má ty správné podmínky, ale i když je nemá, protože si potřebuje alespoň nějak odpočinou. Spánek není dovednost, nemůžeme se naučit spát, ani se to nemůžeme odnaučit, nebo to snad zapomenout. Co se můžeme naučit je, jak spát kvalitně, co náš spánek ovlivňuje, a co je normální.

Naše chápání spánku miminek a malých dětí se bohužel stále řídí převážně mýty, jako je:

• utěšování při uspávání je zlozvyk
• noční probouzení je nezdravý problém
• dítě musí usínat a spát samo, jinak to tak nebude nikdy
• děti se musí naučit, jak se v noci samostatně uklidnit

Nic z toho však není pravda, a neexistují pro to žádné vědecké důkazy.Uspávání dětí je výchovné, noční buzení je zdravé a normální, vyplakání nebo jiná forma spánkového tréninku dítě nenaučí spát, ani jeho spánek nezmění, a takto malé děti, se samostatně uklidnit nedokážou.

Bohužel místo vědecky podložených informací dostáváme stále i z kruhů lékařů, psychologů a další odborníků, spoustu zastaralých informací, které neodráží realitu neurobiologie kojenců.

Často se pak jako rodiče dostáváme do situace, kdy se dítě chová jako dítě, a my si myslíme, že by se mělo chovat jako dospělý. To je matoucí, frustrující, a v horším případě vedoucí k úzkosti či depresi.

První tři roky života vašeho dítěte mají přibližně 26 300 hodin a více než polovinu z nich, přibližně 16 000 nebo více hodin stráví spánkem.

Čas, kdy dítě spí je velmi důležitý pro budování stresového systému dítěte a podporu jeho vyvíjejícího se mozku.

"Péče o dítě během spánku má jedinečné výhody oproti péči, kterou mu věnujete během bdění."

Když o dítě pečujete během jeho spánku, budujete nejen stresový systém, ale každý jeden systém, který se v mozku dítěte vyvíjí, abyste vytvořili odolnost proti dlouhému seznamu duševních, neurologických a fyzických onemocnění.(1)

Vaše blízkost je ohromně důležitá. Když totiž vy a vaše dítě spíte blízko sebe, nebo je u vás v nosítku, vaše mozky se vyloženě “koupou” v hormonech a neurostransmiterech.

Spánek je stav, při kterém se potřebujeme cítit v bezpečí, aby byl zdravý a regenerační. Když se tedy v noci dítě probudí, vy ho nakrmíte, obejmete a ono znovu usne, je to váš dospělý mozek, co dítě vrací do stavu bezpečí. Jak totiž víme, vaše dítě je na váš mozek napojeno. Takže aby se vaše dítě cítilo bezpečně a mohlo usnout má za předpoklad, že je i váš mozek ve stavu bezpečí.

Zatímco vy a vaše dítě spíte vedle sebe, vaše mozky vysílají mozkové vlny, které se koordinují a synchronizují, a to obohacuje spánek vašeho dítěte a vývoj jeho mozku po celé ty hodiny, které spánkem stráví. I proto se odborníci z celého světa shodují, že by děti měly spát v blízkosti svého rodiče minimálně po dobu prvního roku. Neurověda nám však ukazuje, že by se toto doporučení mohlo brzy upravit na první 3 roky života dítěte.

U nás se však často setkáváme s opakem, kdy jsou rodiče přesvědčení nebo je někdo přesvědčuje, že se s dítětem vzájemně ruší, a je tedy potřeba, aby spalo dítě odděleně.

Podpora dětí během noci buduje stresový systém, aby byl odolný, a utváří způsob, jakým děti reagují na stres v pozdějším věku, konkrétně nižšími reakcemi na kortizol po stresoru, a rychlejším zotavení po kortizolu.(2)

Rodiče také těží z bezpečnostních signálů svých dětí tím, že spí regeneračním spánek, mají nižší stres, nižší úzkost a vyšší oxytocin. Když spíte blízko svého dítěte, váš rodičovský mozek spí jinak, než když spíte odděleně. Spánek v blízkosti totiž pomáhá dozrávat i vašemu rodičovskému mozku, aby byl pak více pečující v bdělém čase.(3)

Když pečujete o spánek svého dítěte, učíte ho, ne jak spát, ale to, že je spánek místem bezpečí a odpočinku. Tento vztah ke spánku bude mít pak vaše dítě zbytek života, a to je životně důležité pro jeho duševní a fyzické zdraví ve všech fázích života.

Když se dítě naučí, že je spánek místem izolace, stresu nebo strachu, mohou si takovou asociaci udržet celý život.

Pokračování zítra…
Anna